Zelený čaj
Zelený čaj se stejně jako čaj černý získává z čajovníku, avšak neprochází procesem fermentace (okysličování), takže při produkci nedochází k žádným chemickým změnám. Proto si čajové lístky zachovávají původní zelenou barvu. Co do chuti je hořčí než černý čaj díky většímu obsahu tříslovin. Vitaminy a minerální látky zůstávají beze zbytku uchovány. Z historie Čaj byl prý náhodně objeven čínským císařem a léčitelem Šen Jungem v roce 2737 před naším letopočtem. Několik lístků mu spadlo do nádoby s vroucí vodou, kterou pil z hygienických dovodů pouze převařenou, když odpočíval pod divokým čajovníkem. První čaj dovezený do Evropy (kolem roku 1610 Holanďany z Číny) byl právě čaj zelený. Objevení řízené oxidace a sušení čajových lístků do podoby černého čaje následovalo potřebu zajistit delší trvanlivost potřebnou pro přepravu do Tibetu, muslimských zemí a později i do Evropy s rozmachem čajového obchodu.
Účinky (vědecky prokázané)
• Zelený čaj má prokazatelné protirakovinné účinky. Odstraňuje z těla karcinogeny a katechin EGCG obsažený v zeleném čaji blokuje enzym urokináza produkovaný rakovinnými buňkami ke svému množení a k napadání živé tkáně. V závěru vědecké zprávy výzkumu vedeného v Medical College of Ohio se píše „Jen pár šálků zeleného čaje denně stačí k tomu, aby působil preventivně proti rakovině nebo aby alespoň zpomalil její nástup.“
• Pití zeleného čaje upravuje vysoký krevní tlak, zabraňuje kornatění tepen a odbourává cholesterol v krvi.
• Neutralizuje škodlivé vlivy záření, lidé trávící hodně času před televizní obrazovkou by jej měli pít pravidelně.
• Tein obsažený v čaji podporuje činnost centrální nervové soustavy. Působí na rozdíl od kofeinu v kávě
mírně a dlouhodobě.
• Oddaluje stárnutí díky vitaminu E, který zpomaluje degeneraci buněk.
• Flavanoly zabraňují rozmnožování strůjců nejrůznějších chorob.
• Fluor brání vzniku zubního kazu.
• Obsahuje důležité minerály: draslík, hliník, hořčík, vápník, zinek, železo, fosfor, sodík, fluor, mangan a vitaminy C, A, E, B1, B2, B6, B12 a P.
Rozdílné druhy a tradice pití zeleného čaje: Rozdílné druhy a tradice pití zeleného čaje:
V Číně se v dřívějších dobách při vaření čaje používaly čerstvě nasbírané lístky. V některých oblastech s nedostatkem jídla se čajové lístky smíchaly s rýží a daly vznik koláči, který se pak spolu s bylinkami, zeleninou a kousky masa použil na výrobu výživné polévky. Později se čerstvé lístky napařovaly a formovaly do malých stlačených koláčků nebo tablet, vysoušely a před přidáním do vroucí vody rozdrtily. Za dynastie Tang v letech 618 až 903 n. l. bylo běžné pít nálev ochucený cibulí, zázvorem, mátou, kousky pomeranče nebo solí. Šlehání práškového čaje v horké vodě v 10.–12.století šířili buddhističtí kněží. Většina zelených čajů, které se dováží do Evropy, pochází z Číny a Japonska. Čínské čaje se suší a tvarují bezprostředně po sklizni, například klasický Chun mee nebo malé srolované kuličky oblíbeného čaje Gunpowder. V Japonsku se lístky před tvarováním a sušením ošetřují parou. To jim dodává výraznější vůni, někdy až rybí chuť a více hořkosti, pokud jsou luhovány déle než 2-3 minuty. Mezi tradiční japonské zelené čaje patří hrubá a stonkovitá Bancha, tmavě zelené jehličky čaje Šejcha, pražená Hojicha a Genmaicha s typickým přídavkem pražené rýže. Drahé Gyokuro a také Matcha (práškový čaj na čajový obřad) jsou poněkud vzácnější. V Mongolsku se používají kostky zeleného čaje, které se před vařením rozdrtí na prášek a smíchají s mlékem a solí, v Maroku je zelený čaj základem pro tradiční mátový čaj s cukrem. Připravuje se ve vysokých zdobených konvicích, ze kterých se hotový z výšky nalévá do malých sklenic.
